Ze života - strana 21

"Kolik je hodin?" "Za pět minut." "Za pět minut kolik?" "Nevím, mám jen velkou ručičku!"

Policista na hlídce v malém městě se zastavil u místního golfového hřiště a všiml si, že na parkoviši stojí auto, ve kterém svítí stropní světlo. Přišel blíž a vidí, že na místě řidiče sedí mladý muž a čte si časopis, zatímco vzadu sedí mladá slečna a štrikuje. Rozhodl se, že to prozkoumá blíže. Zaťukal na okýnko. Mladík vzhlédl od časopisu, stáhl okénko a povídá: "Přejete si, poručíku?" "Co tady děláte?" "Co myslíte? Čtu si tenhle časopis." "A co dělá ona?" kývl policajt směrem ke slečně vzadu. "Co myslíte? Vypaadá to, že štrikuje." "A kolik vám je?" "Devatenáct." "A kolik je jí?" Mladík se koukl na hodinky a povídá: "No, asi za čtvrt hodiny jí bude osmnáct."

Chlápek čeká na letišti na odlet letadla a najednou zjistí, že si zapomněl doma hodinky. Chce se tedy někoho zeptat na čas. Zrovna jeho směrem jde jiný chlápek, v každé ruce kufr a na levačce takové ty velké, masivní, stříbrné sportovní hodinky. Tak se hned ptá: "Pane, prosím vás, mohl byste mi říct, kolik je hodin?" "Jistě. V které zemi?" "No tady. A kolik tam máte zemí?" "Všechny." "To je super. To jsou docela dobré hodinky, co máte." "Ale, to je jen drobnost. Tyhle hodinky mají i fax, e-mail a dokážnou dokonce přijímat NTSC televizní signál a zobrazovat ho na malém barevném aktivním displeji." "To je dokonalý. Taky bych chtěl mít takové hodinky. Ech, ehm, nechtěl byste je náhodou prodat? Já zapomněl svoje doma a teď letím na dva měsíce do ciziny..." "No, víte vlastně, že jo? Ona to už není úplně horká novinka, tak řekněme, že vám je dám levněji, tak asi za dvacet tisíc?" Chlápek vytáhne šekovou knížku a ve vteřině podává vypsaný šek. Druhý sundá hodinky, dává mu je a říká: "Tak, tady jsou vaše nové high-tech hodinky." A pak mu podá své dva kufry a dodá: "... a tady jsou baterky."

Jednou takhle byli dva, jeden plný blb a druhý génius. Ten blb takhle jednou přijde a povídá: "Sakra, jaktože jsi tak chytrý? Vyrostl jsi ve stejném pitomém malém městě jako já." Chytrák chvilku přemýšlel a pak povídá: "No, užívám Pilulky Geniality." "Jé, a kde se to dá sehnat? Určitě bych je moh taky užívat." "No, za dvacku kus ti jich můžu pár prodat." Tak blb vytáhl stovku a vzal si pět šedivých pilulek. Za pět dní přišel znovu a povídá: "No, tak jsem je užíval, ale nepřipadám si nijak chytřejší." "No, ono to chvíli trvá. Co kdyby sis vzal celou pikslu?" "Ale jo, zkusím to." Tak zaplatil dva tisíce a odnesl si velkou sklenici pilulek. Za tři měsíce přijde zase a povídá: "Hele, už jsem skoro dobral tu pikslu, kdy to už začne působit?" "No, jak chutnají?" "Ech, jako králičí bobky." "No vidíš, už zabírají."

Musel jsem zabít svého psychoanalytika. Moc mi pomohl, ale příliš toho věděl.

Syn klidně seděl u postele s jeho umírajícím zámožným otcem, který říká: "Synku, prosím tě, vždycky mysli na to, že bohatství ti nepřinese štěstí." "Já vím, tati, ale aspoň si můžu vybrat takovou formu mizérie, která mi nejmíň vadí."

Chlápek takhle zalezl na veřejných záchodech do kabinky a zůstal tam asi půl hodiny. Když se konečně vyprázdnil, ovzduší bylo patřičně zamořené. Vylezl ven, opláchl si ruce a zrovna ve dveřích se potká s dalším chlápkem, který říká: "Ježíš, to je smrad. Chlape, co jste to snědl?" "Jak snědl? Já tam sral!"

Jeden chlápek byl na exkurzi v podniku, vyrábějícím hygienické gumové zboží. V první hale mu předvádějí stroj na výrobu dětských dudlíků na lahve s mlékem. Je to veliká výrobní linka, která dělá 'ssss - plop'. Vedoucí vysvětluje: "To syčení, to je guma pod tlakem vehnána do formy. A to plop, to do ní hrot udělá na konci otvor." Později se přes další haly dostanou až ke stroji na výrobu kondomů. Ozývá se z něj 'ssss - ssss - ssss - ssss - plop'. Chlápek povídá: "Poslyšte, tomu syčení rozumím, ale co znamená to plop?" "No, je to stejné, jako u stroje na dudlíky. Jehla dělá v každém čtvrtém kondomu otvor." "Ale to přece pro ty kondomy moc dobré není, ne?" "Ne, ale zase se to dobře promítá v obchodu s dudlíky."

V jednom baru říká chlápek sousedovi: "Řekněte, nezpívá ta ženská hrozně? Znáte ji?" "Znám. Je to moje žena." "Eh, promiňte. Je pravda, že ten hlas není nijak špatný, hodně dělá ta píseň, co musí ta chuděra zpívat. Kdo moh napsat tak hroznou věc?" "Já."

Kteří lidé jsou nejmenší na světě? Silničáři. Jakmile napadnou dva cenťáky sněhu, není je vidět.