-Johne, má televizor dvířka? -Ne, sire. -Oh, tak to jsem celou noc čuměl do kamen...
Lordi - strana 23
Dva lordi se rozhodnou, že dají svým sluhům nesmyslné úkoly. Jeden si zavolá sluhu a říká " Jamesi, zavolejte ke mne domu, zda-li jsem přítomen." Druhý lord zavolá svého sluhu a říká "Tady máš George jeden šilink a dojdi mi koupit nové auto". Po týdnu se sluhové sejdou náhodně u oběda a stěžují si vzájemně na své pány. "víš můj pán je asi hlupák, nechal mě, abych mu zavolal domů, jestli tam je. jako, by si nemohl zavolat sám, mohl si se sebou promluvit." "to ten můj/říká druhý sluha/ mi dal jeden šilink, abych mu koupil nové auto, jako by nevěděl, že v neděli mají autosalony zavřeno."
Jean, dones mi lavor, budu zvracat. Váš lavor, sir.? Váš lavor, sir.? VÁŠ LAVOR, SIR! Oh, promiň Jean, změnil sem koncepci. Posral sem se.
Jean, je citron zluty? Ano pane. A Jean, ma citron nozicky? Ne pane. Tak to jsem si do caje asi vymackal naseho kanarka.
Jeane! Přineste klavír zapoměl jsem si na něm hodinky... Jeane! Přineste okno, chtěl bych se podívat do zahrady...
Jeane, má citron nožičky? Ne, pane. Jeane, má citron očíčka? Ne, pane. Jeane, má citron zobáček? Ne, pane. Tak jsem si do čaje vyždímal kanárka.
Joe, praaskni za mno dvermi jsem rozciilen!
Joe, praaskni za mnou dvermi jsem rozciilen!
Lord Black žije velmi zhýralým životem. Po letech se chce usadit a má v úmyslu pojmout za choť jistou mladou dívku. Aby však nekupoval zajíce v pytli, nechá si ji anonymně prověřit u jedné detektivní kanceláře. Dostane se mu odpovědi: "Sledovaná dívka pochází ze slušné rodiny, její pověst je výborná. Poslední dobou však za ní dochází jistý lord Black, jehož pověst je naopak nevalná."
Tři lordi si vyprávějí své zážitky z pobytu v britských koloniích a jeden říká: "Strávil jsem v Indii čtyřicet let života. To je vám tak krutá země. Představte si to, když tam chlápek umře, tak s ním pohřbí zaživa jeho ženu." "Tedy, to je vskutku kruté, že ten nebožák nedozná klidu ani po smrti."
"Jean, kde je Lady Birmingham?" "Vaše paní je v ložnici s lordem Oxfordem, pane." Lord Birmingham sundá ze stěny starou rodovou šavli a rozeběhne se do ložnice. Za chvíli se vrací zpět, otírá zakrvavenou šavli do závěsů a poroučí sluhovi: "Jean, lord Oxford si přeje kamenec a mylady vývrtku."
"Jean, lady dnes nepřijde na večeři?" "Ne sire, ráno jste ji ráčil zastřelit." "Ach ano. Teď si vzpomínám. Netušil jsem, že bude tak dlouho naštvaná."
"Jean, nachystejte mi kulovnici, půjdeme na ryby." "Ale pane, nebylo by lepší vzít si udici?" "A vy si myslíte, Jean, že když budu vyhrožovat rybáři udicí, tak mi nějakou rybu dá?"
Dva lordi ve Sněmovně vycházejí ze záchoda, a jeden se hned hrne k umyvadlu a říká tomu druhému: "Nás, na Oxfordu, učili, že když jdeme ze záchoda, tak si máme umýt ruce." A ten druhý prohlásí: "To zase nás, na Cambridgi, učili, že si ty ruce nemáme počůrat."
"Jean, přineste mi okno." "Proč, pane?" "Chci se podívat do zahrady."
"Jean, má televize dvířka?" "Ne, pane." "Tak to jsem se zase díval celý večer do kamen."
"Jean, má citrón křidélka?" "Ne, pane." "Tak jsem si zase vymačkal do čaje kanárka."
"Jean, přineste mi klavír." "Proč pane?" "Zapomněl jsem si na něm doutník."
"Jean, běž zalít travník!" "Ale Pane, vždyť prší!?" "Nevadí, vezmi si deštník!"
Vypráví takhle starý lord ve společnosti své zážitky z mládí: "J-j-jdu tak-k-khle s-s-savanou a n-n-najednou proti mě t-tygr, t-t-tak... v-vytáhnu p-pušku a... a... p-p-posral jsem se!" "Ale lorde, to je pochopitelné, v takové situaci by snad každý..." "H-h-h-h-hlupáci, t-t-teď jsem se posral!"