Pambíčkářské - strana 2

Jeden kněz šel hrát golf. Vzal s sebou nosiče a přišli k první jamce. Kněz odpálil a vůbec se mu to nepovedlo. Prodrali se křovím, našli míček a kněz zkouší druhou ránu. Zase totálně vedle. Tak se prodrali z křoví ven, přešli trávník na druhou stranu a znovu. Když se ani na popáté kněz nedostal blíže jak sto metrů k jamce, nosič už to nevydržel a ptá se kněze: "Otče, prosímvás, proč vy vůbec chodíte hrát golf?" "To máš tak, synu, chtěl jsem se naučit trpělivosti a slyšel jsem, že u golfu se jí člověk naučí dobře." "To ano, pokud je nosičem."

Víme, jak je těžké dneska na něco sehnat peníze. Člen naší církve mě tuhle oslovil s tím, že na Dušičky pořádají koncert. Řekl jsem mu, že už něco mám, ale duchem budu s nimi. Nevyvedlo ho to z míry: "Máme lístky za 200, 240 a 300. Kde chcete, aby váš duch seděl?"

Pětaosmdesátiletý pán se svojí dlouholetou manželkou měli těžkou autonehodu, zemřeli a dostali se do nebe. Bylo to pro ně nečekané, neboť se oba díky zdravé výživě a sportu těšili velmi dobré kondici. Přesto se však celkem brzy se změnou vyrovnali, hlavně proto, že v nebi bylo všechno velmi příjmené. Svatý Petr jim ukázal jejich nový příbytek. Zjistili dokonce, že hned za jejich domem je golfové hřiště, které je každý den jiné a kopíruje nejslavnější hřiště na Zemi. Byli překvapeni tím, že v nebi se za nic nemusí platit, všechno je zadarmo. Když je Svatý Petr zavedl do klubu, nevěřili vlastním očím. Dlouhé stoly byly pokryty hromadami báječně vypadajících potravin. Chlápek se zeptal: "Prosím vás, kde jsou stoly s dietními pokrmy? Něco s nízkým obsahem cholesterolu a tuků?" Svatý Petr začal vysvětlovat: "Tohle je na nebi asi neljepší... Můžete jíst, co chcete a kolik chcete, a nikdy vám není špatně a netloustnete." Na to chlápka chytil hysterický záchvat, mrštil kloboukem o zem a dupal na něj. Jeho žena i Svatý Petr se ho snažili uklidnit a ptali se, co se děje. Chlápek se otočil ke své ženě a povídá: "Za to za všechno můžeš ty! Kdybys tu nebyla ty a tvoje makrobiotická strava a cvičení, moh sem tady bejt už před deseti rokama!"

Jeden ateista takhle rybařil na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadla lochneská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval: "Ach, Bože, pomoz mi!" V tom se všechno zastavilo, chlápek visí jen tak ve vzduchu, a z nebe se ozve hromový hlas: "Myslel jsem, že ve Mne nevěříš!" "Ale notak, Bože, nech toho. Před dvěma minutama jsem nevěřil ani na lochneskou příšeru!"

"Víš, dcero, co bys si za takové hříchy zasloužila?" "Vím, otče, ale když já to tak ráda dělám zadarmo!"

Mladý mnich ráno vstal a jde na snídani. Cestou potká dvě jeptišky, popřeje jim dobrého jitra a ony povídají: "Bratře, tys dnes vstal z postele na špatnou stranu." Mnich nějak nechápe, co to má znamenat, ale když se mu stejné odpovědi na pozdrav dostane i od několika dalších mnichů u snídaně, rozhodne se jít se poradit s představeným kláštera. Vejde do jeho místnosti. Otec spustí: "Bratře..." "Ne, Otče, nevstal jsem na špatnou stranu postele." "Cože?" Mnichovi došlo, že otec zřejmě chtěl říci něco jiného: "Promiňte, otče, to nic. Co jste chtěl říci?" "Bratře, chtěl jsem se jen zeptat, proč máš na nohou boty Sestry Anny?"

Jeden mladý mnich se rozhodl, že odejde do horského kláštera a podstoupí těžkou zkoušku mlčenlivosti, která mu dovoluje říci za rok jen dvě slova za deset let. Po prvních deseti letech jde za otcem představeným. Vejde do kanceláře, otec přikývne a on povídá: "Mizerné jídlo!" Otec znovu kývne a ukáže rukou ven. Mnich tedy odejde. Uplyne dalších deset let a audience se opakuje, mnich tentokrát říká: "Tvrdá postel!" Konečně po třiceti letech mnich předstoupí před otce se zamračenou tváří a říká: "Odcházím odtud!" A otec se jen tak mírně usměje a povídá: "Ani se nedivím. Co jste tady, pořád si jen stěžujete."

Nedělní kázání se nekonečně vleklo. Kazatel dramaticky pravil: "Co ještě mohu říci?" A z jedné lavice se ozval jasný hlas: "Co takhle 'Ámen'?"

Do čtvrti plné katolíků se přistěhoval Žid. Každý pátek je pěkně naštval, protože zatímco oni dlabali rybu, Žid si na zahrádce griloval steaky. Tak se rozhodli, že jej obrátí na svou víru. Nakonec se jim povedlo směsí výhrůžek a proseb jej přesvědčit. Odvedli jej do kostela a tam jej kněz pocákal svěcenou vodou a přitom pravil: "Zrozen Žid, vychován Žid, teď se stává Katolíkem." Sousedi se zaradovali, že teď je nebudou pronásledovat páteční útrapy nádherných vůní. Ale další pátek se opět přes ploty line vůně grilovaného hovězího. Tak vyběhnou, aby Židovi připomněli jeho novou dietu, ale co nevidí: Žid stojí na zahradě u grilu, cáká na hovězí vodu a říká: "Zrozeno kráva, vychováno kráva, teď se stává rybou."

Po pár prvních dnech v Rajské zahradě si Bůh zavolal Adama a povídá: "Je načase, aby ses spolu s Evou postaral o vytvoření populace. Proto chci, abys jí teď dal polibek." "Rád, Pane, ale co je to polibek?" Bůh mu to stručně vysvětlil, Adam kývl a šel za Evou. Za chvíli se vrátil s úsměvem, že prý to bylo příjemné. Bůh pokračuje: "Tak, a teď chci, aby ses s ní pomazlil." "Pane, co je to pomazlit?" Bůh to opět stručně vysvětlil a Adam odkvačil za Evou. Vrátil se v dobré náladě, že prý to bylo ještě lepší, než polibek. "Tak, a teď chci, aby ses s ní pomiloval." "A Pane, co to je pomilovat?" Bůh opět stručně vysvětlil. Adam odešel a téměř hned se vrátil: "A Pane, co je to bolení hlavy?"