Z taxíku vyskočí chlap s dvěma kufry a uhání mocnými kroky k přístavišti. Loď už je na dva metry od břehu. Muž ji dohání, mohutným skokem se odráží a dopadá na loď, kde klesne vyčerpáním. Když si trošku oddychne a otře si z čela pot, povídá: "Tak jsem přeci jen chytil ten váš zatracený parník!""Ani jste nemusel tak spěchat," povídá mu laskavě námořník chystající si laso na ukotvení. "My teprve přistáváme."
Námořníci - strana 3
V přístavní krčmě vypukla rvačka. Rány lítaly na všechny strany, vřava neutichla ani na chvilku a když už to trvalo něco přes tři hodiny, vložil se do toho už i sám majitel krčmy.""Tak dost, mládenci!" zařval mocným hlasem. "Ještě si dejte rychle každý pár facek a zavíráme!"
V přístavní krčmě se baví děvčata s námořníkem: "Slyšely jsme, že máte na prsou vytetovaného papouška. Ukažte nám ho!"Námořník si svlékne košili a dívky namítnou: "Jéje, vždyť tam žádného papouška nemáte!""Víte, on zrovna sedí na bidýlku. Mám vám ho ukázat?"
V námořnické krčmě, vyzdobené exponáty ryb, krabů a jiných nejedlých oblud, mezi modely starých vraků si dal kapitán Peterson řízek.Po několika marných zásazích nožem zavolal vrchního a pravil: "Pane vrchní, tady to máte a pověste to zase na stěnu!"
Setkali se po letech dva námořníci. "No to je překvapení! Slyšel jsem, že jsi zahynul při lodní katastrofě.""No a vidíš sám, že ne! Žiju!""Já tomu, ale stejně nevěřím. Mně to říkal někdo, komu věřím daleko víc než tobě."
Slečna ve společnosti neustále napomíná námořníka, aby vyprávěl slušnější anekdoty."Drahá slečno,“ povídá námořník své červenající se spolustolovnici, "kdybych znal slušnější anekdoty, tak jsem se nikdy nedal k námořníkům.“
Stáli manželé u zábradlí a dívali se zasněně do vln moře. Najednou se nějakým nedopatřením stalo, že manžel uklouzl a přepadl přes zábradlí do moře a zůstával za jedoucí lodí daleko vzadu."Richarde!“ volá manželka úpěnlivě. "Richarde, nenechávej mne tu samotnou!“
Starší námořník sedí v restauraci a horlivě si prohlíží kdejaký obrázkový magazín a pečlivě z nich vystřihuje objednávací kupóny."Prosím tě, co to děláš?“ zeptal se ho námořník od vedlejšího stolu."Ale včera jsem se dozvěděl náhodou adresu kapitána, pod kterým jsem dva roky sloužil, teď vyplňuji kupóny jeho jménem. Už jsem ho přihlásil do sedmi knižních klubů, do tří dálkových kursů, požádal jsem devět pojišťoven, aby k němu vyslaly své zástupce, objednal jsem mu různé knihy na dobírku a dva patentní pásy proti kýle. Ten chlap mi ztrpčoval život po dva roky - a teď je řada na mně!“
Stěžuje si jeden mladý námořník: "Vždycky, když máme odplout, jsem takový mátožný a nanicovatý už dva dny předem.“"Tak promluv s kapitánem, jestli bychom kvůli tobě nemohli vyplouvat o dva dny dříve!“
Stojí dva pánové na přepychové zaoceánské lodi u lodního bazénu a se zájmem pozorují koupající se slečny."Podívej se támhle na tu blondýnu,“ povídá jeden z nich, "jak dlouho vydrží na vodě !“"Aby ne!“ ozve se za nimi stojící námořník."Včera jsem do ní hučel celý večer, a je to dřevo!“
Trosečnice, když tak toužebně vyhlížela na moře, spatřila, jak k ní plave mocnými tempy hezký a ztepilý námořník.Zvolala s obavami: "Zpomalte! Raději zpomalte, abyste se příliš neunavil!"
U barového pultu sedí na vysoké stoličce vytáhlý námořník, který se snaží navázat rozhovor s vedle sedící dívkou."Víte, slečno,“ povídá jí, "já vlastně ani nejsem tak veliký, ale my jsme brali dneska služné a já si sedím na peněžence!“
U ostrova zastaví loď a zachraňuje trosečníky, osm námořníků."A už jste všichni? Ženy s vámi nebyly žádný?" ptá se kapitán."Ale jo, jedna tady s námi byla, ale loni v květnu umřela. A nějaká svině ji minulej tejden zahrabala."
Unavený cestující vstoupí do své kajuty, aby si odpočinul. Jen co se převlékl do pyžama, vyruší ho něžné zaklepání na dveře kajuty. Otevře a spatří roztomilou dívku v průsvitné noční košilce. Dívka upadne do rozpaků: "Ach promiňte, myslela jsem, že jste ten pán z poslední noci.“
V lodní kajutě se ukládá ke spánku osamělá žena. Sousední kajutu obsadil jakýsi pán, který v mžiku začal pronikavě chrápat. Žena vedle se obrací z boku na bok a ne a ne usnout. Každou chvíli zabouchá na stěnu, pomáhá si i botou, ale nic se nezmění, soused chrápe nepřetržitě dál. Ráno se potká žena s mužem z vedlejší kajuty na chodbě."Vy jste neslyšel, jak jsem na vás v noci bouchala?“ vyčítá mu."Ale ano, slyšel jsem,“ povídá pán. "Ale promiňte mi to, že jsem nepřišel, byl jsem skutečně velmi unaven a nic by se mnou asi nebylo. Ale jestli chcete, přijdu k vám na noc dnes.“
Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: "Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimy doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.""A trvalo dlouho, než vás zachránili?""Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů."
Námořník píše milostný dopis jedné ze svých milenek, pojednou se zarazí a dlouho okusuje tužku. Pak se obrátí na kamaráda a povídá: "Byl bys tak laskav, Jime, a sundal si košili?""Prosím tě, na co?""Chtěl bych se podívat, jak se píše Mary Lou."
"A tak to zase ne!“ rozčiluje se cestující na lodi. "Já si kabinu číslo 100 nevezmu a nevezmu!“"Prosím vás, ale proč?“"Jednou jsem jel do Londýna a taky jsem měl číslo 100 a nějaký lump mi v noci tu jedničku utrhl. Lidi pak na mne celou noc bouchali, že už jsem tam moc dlouho!“
"Proč toho Zemana vyhodili od námořnictva?""Kapitán vydal rozkaz: Sviňte plachty! a on si sundal kalhoty..."
"S tou starou rozpraskanou lodí se mám plavit přes půlku oceánu?“ zhrozil se jeden cestující před vstupem na loď."To bych to vážně raději plaval pěšky!“